starý rozhovor s Kayem Buriánkem z časopisu Redway z roku 2008

14. prosince 2010 v 22:24 | ZERO |  Music
redwaykay

ŘEKNU VÁM DVA DŮVODY, PROČ JE DOBRÝ POSILOVAT RUCE: ABYSTE SE UDRŽELI, AŽ VÁS ZA NĚ BUDE KAY TAHAT NA PÓDIUM. A ABYSTE UDRŽELI JEHO, AŽ Z PÓDIA SKOČÍ NA VÁS. KAY SE VRHÁ DO LIDÍ JAK DOMORODCI DO JEZERA UKEREWE…

Kayi, až tenhle časopis otevřou ve sborovně a uviděj' tvoji fotku, víš, co si hned pomyslej'… Takže aby bylo od začátku jasno - kouříš, piješ, bereš drogy, střídáš holky, ponocuješ? Hahaha! Nekouřím, piju jen občas a radši ne moc, neberu a nikdy jsem nebral drogy, nestřídám holky a někdy teda ponocuju, no.

Sportuješ? Docela jo. Doma jsme byli tři sourozenci a táta z nás chtěl mít sportovce. Vystřídal jsem toho hodně, od míčových her přes skate až po nevim co, jenom atletika mě nebavila. Jednu dobu jsem rád jezdil na in-linech, denně jsem byl v parku, akorát že teď už nemám čas. Ale pohybuju se, to víš, že jo. Musím. Hrát se Sunshine vyžaduje kondici.

Jíš ovoce a zeleninu? Jasně, nejvíc.

Mluvíš pravdu? Jo. Vtipný, co? Já jsem byl asi dvanáct nebo třináct let vegetarián, z toho dva nebo tři roky vegan. Teď teda maso už zase jím, ale nepřeháním to. Sem tam si dám rybu nebo kuře.

A proč jsi se stal vegetariánem? Moje tělo si o to samo řeklo. Dalo signál, že chce změnu, tak jsem poslechl… Jestli se ptáš na problém zabíjení zvířat, ten jsem zezačátku ani neřešil. Že výroba masa je brutální záležitost, jsem si uvědomil až pozdějc. Vegetariánství člověku mění myšlení, najednou ti vadí různý projevy násilí, nad kterýma ses dřív ani nepozastavila, protože ti připadaly normální. Podotýkám ale, že to není životní styl vhodnej pro každýho. Znám lidi, který to hrozně chtěli dát, bojovali a nakonec se museli vrátit zpátky ke stravě, na kterou byli zvyklí. Já jsem se cejtil výborně, oni pod psa.

Moc tě neznám, seznámili jsme se teprve nedávno, takže mě zajímá víc věcí… Co si myslíš o třídění odpadu? Já ho netřídím, protože moc nevěřím, že pak opravdu dochází k jeho recyklaci. A třeba nechápu, proč třídí kuřáci. Rozumíš - proč vůbec třídit, když kouřit? Jestli má někdo starost o životní prostředí, tak by měl hlavně přestat otravovat vzduch svýmu okolí. Když kouří a zároveň děsně vzorně třídí, připadá mi, že něco přeskočil. No ale je pravda, že taky netřídím proto, že jsem línej. Je to od všeho něco…

Kupuješ si domů balenou vodu? Jo. A to je špatný?

Tak, špatný… Spíš zbytečný. Voda z vodovodu obsahuje fluor a ten je dobrej na zuby. Navíc je vždycky čerstvá, což u balený nikdy nevíš. Jasně, no. Já jsem dlouho žil v Los Angeles, kde by se z vodovodu nenapil ani největší šílenec. Tam je voda tak mizerná, že lidi běžně kupujou balenou i na koupání mimina a mytí nádobí. Zřejmě jsem si ještě nezvykl na luxus, že tady to dělat nemusím.

Jezdíš po Praze autem? Nemám auto. Je to v pořádku? Hahaha…

To víš, že jo. Metro a tramvaje fungujou skvěle. Jak se díváš na to, když se do sebe zamilujou dva kluci nebo dvě holky? Není ti to divný? Ne, vůbec. To snad v 21. století ani nejde. Pokud teda člověk nefrčí v nějakym náboženství, který mu ukládá s tím nesouhlasit. Potom je to problém… Hele, já jsem nějakej čas bydlel ve West Hollywoodu, kde žijou skoro výhradně homosexuálové a lesby. Byl tam pořádek, čisto, každej se k tobě chová hezky, pozdraví tě, usměje se… To je příjemný. Samozřejmě, že všichni nejsou stejný, že potkáš i lidi, kterým je lepší se vyhnout. Ale to máš všude, v každý větší skupině lidí. My jsme hodně pracovali s Lindou Perry, která je taky lesbička, a v jejím týmu jsme byli jediný kluci, co jsou na holky. Přesto jsme si s ostatníma výborně rozuměli, nikdo nikoho neřešil.

Někteří Češi si myslí, že se mají špatně a že za to můžou Romové, Vietnamci, Rusové, Židé, Ukrajinci, Američani nebo jiné národnosti. Proto navrhujou, aby se všichni vrátili tam, odkud přišli, pak nám tady prý bude krásně. Myslíš, že by každý měl žít v zemi, kde se narodil a hotovo? Ne. Striktně ne! O tom se ani nemusíme bavit.

Dobrý, pojďme se bavit o muzice. O čem jsou tvoje texty? O čem… To záleží na tom, kdo je poslouchá. A na tom, o čem chce, aby byly. Do mých textů si každej může dosadit, co chce. Může do nich promítnout sám sebe. Takže pro jednoho jsou jasně o lásce. Pro druhýho ale ne, protože v nich není slovo láska. A pro třetího třeba nejsou vůbec o ničem.

A na co při jejich psaní myslíš ty sám? Většinou na vztahy. A určitě nejen na ty, kdy on ji chce a ona jeho ne, nebo obráceně. Myslím na to, že celej náš život se skládá z nepřetržitý řady vztahů. Akorát, že pak nechci popisovat přesně to, co se stalo mně nebo mým kámošům, ale spíš vyvolat obrazy nebo pocity něčeho známýho, co mohl zažít kdokoliv z nás na jiným místě, v jiným čase, s někým jiným. Když chce někdo vědět, o čem jsou moje texty, musí prostě kopat hloub… Pozornej posluchač v nich pak za odměnu najde i humor. Nejsem totiž žádnej depkař, ale veselej člověk. A to, jak jsme nedokonalí, jak se v těch vztazích nešikovně plácáme, mi přijde zábavný.

Jsou Sunshine punková skupina? Myslím, že jo. Přinejmenším proto, že jsme všichni na týhle muzice vyrostli a ovlivnila nás. Já byl během dospívání klasickej pankáč, takovej ten, co musí bejt za každou cenu drsnej… haha. Jenže když jsem se potom začal věnovat muzice aktivně, pustilo mě to. Víc než Sex Pistols mě nakonec oslovily kapely, který přišly po nich. Cure, Joy Division, P.I.L. a další, co už zněly a vypadaly trochu jinak.

Ale punk není jenom v tom, jestli kapela hraje rychle a tvrdě, nebo nosí takový oblečení a vlasy, ne? Je to i jak se člověk chová, co si myslí a čím se v životě řídí. To tě taky ovlivnilo? Punk může bejt zevláctví, nespolehlivost, lhostejnost, chaos, špína, drogy, chlast a agresivita - model Sid Vicious. Nebo soustředěná síla, která je syrová a drzá, ale zároveň pozitivní, vzor Henry Rollins. A to, co si kdo vybere, záleží už jenom na povaze, výchově, kámoších… Já jsem měl vždycky problém s autoritama. Nesnáším, když na mě někdo tlačí. To se naposledy stalo v Americe při natáčení předposlední desky. Všichni kolem nás měli různý očekávání, jak by měla vypadat, a chtěli mít nad tím kontrolu, což se nám nelíbilo. Celej ten tlak vedl nakonec k tomu, že jsme nahráli brutálně agresivní desku, na který dneska sebe ani kluky nepoznávám. Protože my normálně nejsme takoví… Prostě nejsme, no.

A na nový desce Dreamer jste teda už víc v pohodě? Víc sami sebou? Jo. Jenže mezitím hodně lidí uvěřilo, že jsme ty vostrý temný chlápci, co žijou na hraně, a teď jsou zklamaný, že to tak není. Na druhou stranu jsme získali nový posluchače, který tohle neřešej'. Muziku berou jako zábavu a na koncert se jdou hlavně vyblbnout. To mi připadá upřímnější, svobodnější. Dřív na nás dost chodili lidi, který takzvaně 'rozuměj' muzice. Celou dobu stáli na jednom místě a tvářili se děsně zamyšleně. My jsme ale radši, když nám publikum vrací energii a emoce, který do něj pouštíme. Jestli jsme v něčem emo kapela, jak se o nás často tvrdí, tak právě v tomhle…

V čem? No, že emoce jsou pro nás důležitý, že hraní prožíváme. My jsme sice vycepovaný, hodně zkoušíme, připravujeme se a tak. Ale to, co budeme dělat přímo na koncertě, dopředu nijak neplánujeme. Nevíme, co se stane. A ono se obvykle něco stane, haha. Jsem z toho věčně celej omlácenej… Baví mě jít do lidí a tím bourat bariéru, že já jsem ten nahoře a oni někde dole pode mnou. Chci, aby se všichni co nejlíp bavili.

Hráli jste v Japonsku. Co byl pro tebe nejvtipnější zážitek z celýho turné? Těch bylo víc… Třeba když jsme se vydali hledat našeho kytaristu, kterej se ztratil, a já si najednou všiml, že už dvě hodiny chodím po Tokiu jenom v ponožkách.

Když mi bylo 13…

Oblíbený předmět - výtvarka

Neoblíbený předmět - matematika

Po škole jsem nejradši… zapomněl, že nějaká otravná škola existuje. A skejtoval.

Nejvíc jsem se bál… v den třídních schůzek.

Nejvíc jsem si přál… kopačák, skate, prázdniny u moře, konec školního roku, záhadný zmizení třídní knihy, žákovský, třídního učitele, školy atd. Měnilo se to rychle, jako počasí.

Poslouchal jsem… Simon & Garfunkel, Bob Dylan, Who, Led Zeppelin, pak hodně metalu, AC/DC, Motorhead, Iron Maiden, Krokus atd. Potom přišel punk a nová vlna - Sex Pistols, GBH, The Exploited, Germs, Circle Jerks, Black Flag, Dead Kennedys, Tubeway Army, Wire, The Cure, Joy Division, Suicide…

Četl jsem… všechno, od povinné četby až po fantastickou literaturu. Miloval jsem Julese Verna, hlavně kvůli vtahujícím ilustracím. Teď nečtu skoro vůbec a považuju to za docela velkou chybu…

Měl jsem rád film… Fantomas, hahaha!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 kopretinka kopretinka | Web | 16. prosince 2010 v 19:37 | Reagovat

Mě se to na tom pozadí strašně špatně čte....:-(

2 Gerard Lena XoXo Gerard Lena XoXo | Web | 18. prosince 2010 v 20:34 | Reagovat

hehe...ten je fajnovej xDDDD

3 ZERO ZERO | Web | 19. prosince 2010 v 15:15 | Reagovat

[2]: madam, on je dokonalej! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama